Házenkář Douda přišel v Plzni na chuť pivu, ale slivovici neodmítne

Když do Plzně v létě 2018 přicházel ze Zubří těšilo Jakuba Doudu, že se bude moct věnovat jen házené. V Talentu se postupem času vypracoval v jednoho z lídrů týmu, ale rady mladším přenechá spíš ještě starším spoluhráčům. Když do Plzně v létě 2018 přicházel ze Zubří těšilo Jakuba Doudu, že se bude moct věnovat jen házené. V Talentu se postupem času vypracoval v jednoho z lídrů týmu, ale rady mladším přenechá spíš ještě starším spoluhráčům.

„Já jsem spíš ten hodnej,“ usmál se 31letý házenkář Jakub Douda, jehož jméno už je neodmyslitelně spjato s Talent týmem Plzeňského kraje. Házené se sice věnuje naplno, ale nepohrdne ani občasnou brigádou, navíc vypomáhá s tréninkem nejmladších házenkářských nadějí.Teď už se s úřadujícím českým vicemistrem chystá na další extraligovou sezonu, v níž budou plzeňští házenkáři chtít i v omlazené sestavě útočit opět na příčky nejvyšší. Po delší době nedošlo v hráčském kádru přes léto k žádné výraznější změně. 

Jaká byla u Jakuba Doudy letos dovolená?
Krásná, užil jsem si to s rodinkou, mám spoustu plusových bodů. Uvidíme, jestli to bude stačit do Vánoc, protože teď už zase půjdu spíš do mínusu. (úsměv)

Teď už máte s plzeňským Talentem za sebou první týdny letního drilu. Je něco, co vám v přípravě vyloženě nesedí?
Posilovna, ta mně hodně vadí. Při běhání si nějak poradím. Nasadím si svoje tempo, mám klapky na očích a běžím.

Máte nového kondičního trenéra Adama Nejdla (mladší bratr Tomáše – pozn. aut.), je pod ním příprava drsná?
Oni vždycky straší, ale pak je to není až tak rozdílné. Nějaké nové prvky tam jsou, ale to je dobře i pro nás, aspoň máme změnu. 

Nové prvky v přípravě jsou, ale žádný nový hráč do kabiny v létě nepřišel. To je v Plzni nezvyk, co na to říkáte?
Možná to pro nás může být i dobře, že se nemusíme sehrávat s někým novým. Můžeme se od začátku přípravy zaměřovat na vyladění detailů při hře, což nám potom třeba může pomoct třeba v pátém finálovém zápase.

Nikdo úplně nový do týmu nepřišel, ale i tak kádr hodně omladil, o slovo se hlásí úspěšní dorostenci. Vnímá pak člověk víc, že stárne?
Jo, to už pozoruju dva roky. Když přišel poprvé na trénink Honza Baumruk bylo mu snad patnáct, další jsou sedmnáctiletí kluci z dorostu. Hodně to vidíme, ale co teprve Kuba Šindelář nebo Honza Stehlík, ti jsou starší než někteří rodiče jejich spoluhráčů. (úsměv) Samozřejmě je to znát.

Stavíte se i vy už do role jakéhosi mentora pro ty mladíky? Snažíte se jim poradit? Pokud tedy o to stojí…
Někteří ano. Ale od toho jsou tady ještě ty starší kluky, než jsem já. Vím, že hlavně Honza Stehlík se hodně snaží těm mladým něco předat. A myslím, že je to jedině dobře, protože od koho jiného by  měli získávat zkušenosti, než od něho.

Zmínil jste starší spoluhráče a nastupující mládí. Vnímáte, že nadcházející sezony může být pro tuhle partu poslední?
Nikdo si nemůže říct, že bude hrát ještě deset let, protože házená je strašně náročný sport, jak fyzicky, tak psychicky. Stát se může cokoliv, může přijít zranění a člověk skončí ve čtyřiadvaceti. Každou sezonu musíte brát jako by byla ta poslední. Půjdeme do ní naplno a uvidíme, na co to bude stačit.

Už jsme se o tom bavili několikrát, v čem tkví kouzlo téhle party v Talentu?
To nevím, i když tady začínám osmý rok. To se musíte spíš zeptat těch, co jsou spolu pohromadě snad patnáct let… Je to zvláštní, ale nějakým způsobem to funguje. Většina kluků chodí normálně do práce a pak to ještě odmakají na tréninku. Klobouk dolů za to, jak to zvládají.

Když jste do Plzně přicházel, dělali jsme první rozhovor na soustředění v Rakousku. Napadlo vás, že budete hrát v Plzni osm let?
Tam jsem o tom nepřemýšlel, byl jsem rád, že můžu dělat házenou profesionálně. Začátky v Plzni byly těžké. Musel jsem se vším seznámit a pochopit chod klubu, jak to funguje uvnitř týmu. 

A teď jste jedním z lídrů, už se cítíte jako Plzeňák?
Asi už jsem trochu Plzeňák, i když pořád jsem tak kluk z Brna, trochu střižený Valašskem.
A když se jde slavit, dáte si spíš pivo nebo slivovici?Pivo, to je jasný. Ale dobrou slivovici bych taky neodmítl. (úsměv)